Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto stránek s tím souhlasíte. Více informací o souborech cookie a jak je odstranit naleznete v PROHLÁŠENÍ O OCHRANĚ ÚDAJŮ.
Tax News:

Na podnět BDO je konec nekonečným daňovým kontrolám, NSS odmítl řetězení daňových ztrát

14 května 2020

Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozsudku ze dne 13. května 2020 odmítl dosavadní letitou praxi finančních úřadů v oblasti tzv. řetězení daňových ztrát. Tým právních a daňových specialistů BDO, pod vedením Lenky Lopatové, Víta Křivánka a Jiřího Šmatláka, stávající praxi napadl a NSS mu dal za pravdu.

Finanční správa nelegálně překračovala délku daňových kontrol, která by za běžných okolností u jednoho ztrátového roku neměla přesáhnout 3 roky. Tato praxe nejen, že vedla k vysoké administrativní zátěži na straně podnikatelů, ale v konečném důsledku prodlužovala kontrolní období prakticky „do nekonečna“. V praxi nebylo výjimkou, že správce daně prověřoval i 10 a více let staré daňové povinnosti podnikatelů.

Díky rozsudku NSS se zcela zásadním způsobem mění zavedený postup správců daně. Podnikatelé nyní získali jistotu, že správce daně nemůže vyžadovat delší kontrolní období, než stanovuje zákon. Navíc se všem podnikatelům, u kterých nyní správce daně roky provádí daňovou kontrolu s odkazem na tzv. řetězení ztrát, otevírá možnost účinné obrany proti tomuto nezákonnému postupu.

O co konkrétně ve sporu šlo?

NSS se ve svém rozsudku zabýval případem tuzemské obchodní společnosti, která v letech 2008 a 2009 vykázala ztráty, jež v následujících zdaňovacích obdobích v souladu se zákonem o daních z příjmů uplatňovala ve svých daňových přiznáních. Spornou mezi daňovým subjektem a správcem daně (potažmo krajským soudem) vyvstala otázka, zda ztrátový rok 2009, resp. jeho lhůta, ve které je správce daně oprávněn kontrolovat daň, ovlivňuje rovněž ztrátový rok 2008, resp. jeho lhůtu (právě užitím principu tzv. řetězení ztrát).

Jak uvádí ustanovení § 38r odst. 2 zákona o daních z příjmů, lhůta pro stanovení daně za zdaňovací období, ve kterém vznikla daňová ztráta, stejně jako lhůta pro stanovení daně za následujících pět zdaňovacích období, ve kterých je možné tuto ztrátu uplatnit, končí současně se lhůtou za poslední zdaňovací období, ve kterém je možné ztrátu uplatnit. V posuzovaném případě tak lhůta za rok 2008 uplynula současně se lhůtou za zdaňovací období od 1. 4. 2013 do 31. 3. 2014 (hospodářský rok). Stejné pravidlo platí i pro ztrátu za rok 2009 – v tomto případě bylo posledním (referenčním) zdaňovacím obdobím rok 2015.

Všimněte si, zdaňovací období roku 2009, je jednak rokem vzniku ztráty, a tedy prvním rokem určujícím lhůtu pro stanovení daně za tento i následujících 5 zdaňovacích období, ale zároveň zdaňovacím obdobím, ve kterém je poprvé možné uplatnit ztrátu za rok 2008. Tím se rok 2009 ocitá ve dvojím postavení.

Finanční správa dlouhodobě a konstantně držela výklad umožňující tzv. řetězení ztrát, tedy stav, optikou posuzovaného případu, při kterém daňová ztráta roku 2009 přímo ovlivňuje běh lhůty roku 2008 právě díky výše naznačenému dvojímu postavení roku 2009. Jedním z důsledků tohoto právního názoru by mohla být až nekonečně dlouhá lhůta pro provádění daňové kontroly (pokud by např. každé čtvrté zdaňovací období daňový subjekt vykázal daňovou ztrátu).

NSS vyslyšel námi podaným námitkám – podle něj je z vícero možných výkladů předmětného ustanovení zákona o daních z příjmů třeba jednoznačně upřednostnit ten, který možnost řetězení zcela zapovídá. Jiná aplikace by totiž nerespektovala smysl předmětné právní normy a především by nepřiměřeně zasáhla do právní jistoty daňových subjektů. Výklad připouštějící tzv. řetězení ztrát dle soudu nemá dokonce ani výslovnou oporu v samotném textu zákona a představuje toliko nepřípustně rozšiřující intepretaci daného ustanovení.

Jak podotýká NSS, smyslem jasného stanovení lhůty pro stanovení daně a jejího prekluzivního charakteru je jednak zajištění právní jistoty jak na straně daňových subjektů, tak na straně správce daně, ale zároveň i vytvoření stimulu pro včasné uspořádání právních vztahů obou stran. Zároveň tato lhůta představuje určitou bariéru pro eventuální svévolné zásahy do právní sféry daňových subjektů, ke kterým by při její absenci mohlo docházet. Můžeme se důvodně domnívat, že tento apel soudu je jasným odkazem na v posuzovaném řízení lakonický, pasivní a tedy nehospodárný a neefektivní přístup správce daně, který daňovou povinnost za zdaňovací období roku 2008 kontroloval více než 10 let po uplynutí tohoto zdaňovacího období.

Co pro další praxi přináší rozhodnutí soudu?

V prvé řadě se konečně není nutné obávat provádění daňových kontrol v řádu 5 a více let s odkazem na princip tzv. řetězení ztrát. Správce daně je po rozhodnutí soudu limitován standardní délkou maximálně 3 roky. Ruku v ruce tak stoupá šance na úspěšné obhájení daňových nároků před správcem daně, neboť nebude nutné prokazovat skutečnosti třeba až 10 a více let staré. Názor soudu by měl rovněž napomoci k rychlejšímu a efektivnímu průběhu daňových řízení, neboť se již správce daně nebude moci oprávněně domáhat „prodloužené“ lhůty pro provádění daňové kontroly s odkazem na princip tzv. řetězení daňových ztrát. V neposlední řadě rozsudek soudu ukázal, že stále ještě existuje daňová spravedlnost.

Lenka Lopatová, Vít Křivánek, Jiří Šmatlák

[email protected], [email protected], [email protected]