Environmentální povinnosti firem ale nezmizely. Kdo je bude řídit? 

 

Proč zjednodušování ESG reportingu neznamená ústup environmentálních povinností a jaké požadavky musí firmy nadále řešit

Jak koordinovat povinnosti související s CBAM, PPWR, emisními daty a požadavky obchodních partnerů napříč jednotlivými odděleními

Kdy se firmám vyplatí vlastní ESG specialista a jak může externí podpora zajistit průběžné řízení environmentální agendy

 

Zjednodušování ESG reportingu přináší části firem administrativní úlevu. Environmentální požadavky na podnikání však nezmizely. Naopak, pro řadu společností představují stále komplexnější agendu, která zasahuje do nákupu, výroby, logistiky i obchodních vztahů. Jak ji efektivně řídit, pokud rozsah povinností neodůvodňuje vytvoření samostatné interní pozice?

Méně reportingu neznamená méně povinností

Evropská regulace udržitelnosti prochází významnými změnami. Úpravy pravidel pro povinný ESG reporting podle směrnice CSRD snižují počet společností, na které se rozsáhlé vykazovací povinnosti vztahují. To však neznamená, že environmentální témata přestávají být pro ostatní podniky relevantní.

Vedle požadavků na reporting totiž existuje řada konkrétních environmentálních předpisů, které se vztahují na výrobky, materiály, dovoz nebo nakládání se zdroji. Firmy se musí vypořádat například s mechanismem uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM), novými pravidly pro obaly a obalové odpady (PPWR) nebo požadavky na baterie a další výrobky. Rozsah jednotlivých povinností přitom závisí na konkrétní činnosti společnosti.

Současně pokračují požadavky obchodních partnerů na poskytování environmentálních dat. Velcí odběratelé mohou po svých dodavatelích požadovat informace o emisích, spotřebě zdrojů nebo odpovědném řízení dodavatelského řetězce. Pro některé společnosti je důležitým tématem také hodnocení udržitelnosti prostřednictvím platforem, jako je EcoVadis.

Vedle legislativních a obchodních požadavků se vyvíjejí také odborné metodiky, podle kterých společnosti vyhodnocují své environmentální dopady. Příkladem je probíhající revize mezinárodního standardu GHG Protocol pro výpočet a vykazování emisí skleníkových plynů. Připravované změny mohou v budoucnu ovlivnit požadavky na emisní data, metodiku výpočtů i způsob vykazování výsledků. Firmy proto potřebují sledovat nejen vývoj legislativy, ale také odborných standardů, které využívají při hodnocení své environmentální výkonnosti nebo při poskytování informací obchodním partnerům.

Environmentální požadavky se zároveň promítají do způsobu, jakým společnosti prezentují své produkty a služby. Aktuálním příkladem je Lufthansa Group, která na podzim 2026 přejmenovala svůj tarif Green Fare na Impact Fare. Změnu společnost vysvětluje novými regulatorními požadavky na environmentální komunikaci. Případ ukazuje, že environmentální compliance se nemusí týkat pouze výrobních procesů nebo vykazovaných dat, ale také obchodních a marketingových rozhodnutí. Firmy proto potřebují zajistit, aby jejich environmentální tvrzení odpovídala skutečným dopadům a byla podložena relevantními informacemi.

Firma tak nemusí podléhat povinnému ESG reportingu, a přesto může čelit významným environmentálním požadavkům, které ovlivňují její náklady, procesy a obchodní vztahy.

Kdo ve firmě za environmentální agendu odpovídá?

Jednou z největších praktických výzev není pouze orientace v jednotlivých předpisech, ale také jejich koordinace napříč společností.

Ve výrobním podniku může oddělení nákupu zajišťovat informace od dodavatelů, logistika řešit dovozní povinnosti, výroba požadavky na materiály a obaly a obchodní oddělení odpovídat na dotazníky zákazníků. Finance se následně zabývají dopady na náklady nebo investiční rozhodování.

Jednotlivá oddělení tak mohou řešit dílčí úkoly, aniž by někdo měl celkový přehled o environmentálních povinnostech společnosti, souvisejících termínech a vzájemných návaznostech.

To může vést k duplicitní práci, nejasným odpovědnostem nebo situacím, kdy se firma začne konkrétní povinností zabývat až ve chvíli, kdy se blíží termín jejího splnění.

Environmentální compliance přitom není jednorázový úkol. Legislativa se vyvíjí, požadavky odběratelů se mění a řadu dat je potřeba pravidelně aktualizovat. Vedle odborného posouzení jednotlivých témat proto firmy potřebují také systém jejich průběžného řízení.

Vlastní specialista, nebo externí podpora?

Pro velké společnosti s rozsáhlou environmentální agendou může být přirozeným řešením vlastní tým specialistů. U středně velkých podniků však bývá situace odlišná.

Environmentální požadavky mohou být odborně náročné, ale jejich rozsah nemusí odpovídat plnému pracovnímu úvazku. Současně se často jedná o různorodé oblasti, které vyžadují kombinaci znalostí environmentální legislativy, práce s daty, dodavatelských procesů a reportingu. Vytvoření jedné interní pozice proto nemusí automaticky znamenat, že společnost získá všechny potřebné kompetence.

Při rozhodování tak nejde pouze o porovnání nákladů na interního zaměstnance a externí službu, ale také o skutečnou potřebu odborných kapacit v průběhu roku. Některé povinnosti vyžadují pravidelnou koordinaci, jiné intenzivnější zapojení specialistů pouze v určitých obdobích.

Alternativou může být externí zajištění koordinace environmentální agendy. Tento model umožňuje přizpůsobovat rozsah průběžné odborné podpory aktuálním potřebám společnosti a podle konkrétních požadavků zapojovat další specialisty, aniž by firma musela dlouhodobě udržovat všechny odborné kompetence interně.

Smyslem takové spolupráce není pouze reagovat na jednotlivé požadavky, ale především vytvořit přehled o povinnostech, nastavit odpovědnosti a plánovat potřebné kroky s dostatečným předstihem. Základem efektivního fungování externího modelu je přitom jasné vymezení rozsahu spolupráce a rozdělení odpovědností mezi společnost a externího partnera.

Od jednotlivých projektů k průběžnému řízení

Praktickou podobu externí spolupráce lze ukázat na zkušenostech s podporou společností, které během roku řeší několik různých environmentálních témat.

Jedním z příkladů je agenda CBAM, která od roku 2026 vstoupila do definitivního režimu. Pro dotčené dovozce to znamená nejen potřebu zajistit příslušné oprávnění, ale také průběžně shromažďovat údaje o dováženém zboží a jeho emisích a připravovat se na související finanční povinnosti. První roční deklarace za rok 2026 a odevzdání odpovídajících certifikátů připadá na rok 2027. Podpora společnosti tak může zahrnovat několik navazujících činností – od posouzení povinností přes komunikaci se zahraničními dodavateli až po výpočty a plánování nákladů. Právě jejich návaznost ukazuje, proč je důležitá průběžná koordinace, nikoli pouze jednorázové odborné posouzení.

Vedle toho může stejná společnost potřebovat připravit podklady pro hodnocení EcoVadis, prověřit dostupnost environmentálních dat nebo nastavit interní procesy pro jejich pravidelný sběr.

Ačkoli jde o odlišná témata, v praxi se často dotýkají stejných oddělení, datových zdrojů a odpovědných osob.

Zkušenosti s průběžnou podporou klientů ukazují, že přidaná hodnota nespočívá pouze ve vyřešení jednotlivého odborného úkolu, ale také v propojení souvisejících požadavků a jejich koordinaci v čase.

Právě na tomto principu je postavena služba externího ESG manažera, kterou BDO nabízí společnostem hledajícím flexibilní model odborné podpory.

Podle potřeb klienta může spolupráce zahrnovat sledování relevantních legislativních změn, identifikaci povinností a termínů, koordinaci podkladů a odpovědností nebo metodickou podporu při komunikaci s dodavateli a obchodními partnery.

Rozsáhlejší odborné úkoly, například specializované výpočty, posouzení konkrétních regulatorních požadavků nebo implementace nových procesů, mohou být řešeny samostatně podle jejich rozsahu a náročnosti.

Důležitější než množství dat je schopnost s nimi pracovat

Environmentální agenda se postupně stává součástí běžného řízení podnikových rizik, nákladů a obchodních vztahů. Pro management proto není rozhodující pouze to, zda společnost dokáže připravit požadovaný report nebo odpovědět na dotazník odběratele.

Stejně důležité je vědět, jaké povinnosti se společnosti týkají, kdo za ně odpovídá, jaká data jsou potřeba a jaké mohou být finanční nebo provozní důsledky.

Ne každá firma k tomu potřebuje vlastní ESG oddělení. Každá společnost, na kterou environmentální požadavky významně dopadají, by však měla mít odpovídající způsob jejich řízení.

Externí ESG manažer tak nemusí být pouze alternativou k internímu specialistovi. Může představovat cestu, jak propojit odborné znalosti, průběžnou koordinaci a praktické potřeby podnikání.

Jakou environmentální podporu potřebuje vaše společnost?

Řešíte požadavky CBAM, environmentální data pro zákazníky, hodnocení EcoVadis, obalovou legislativu nebo jiné povinnosti? Potřebujete jednorázovou odbornou konzultaci, pomoc s konkrétním projektem, nebo průběžnou podporu při řízení environmentální agendy?

Dejte nám prostřednictvím kontaktního formuláře vědět, jaká témata aktuálně řešíte a s čím byste potřebovali pomoci.

Na základě vašich potřeb společně posoudíme vhodný rozsah spolupráce – od řešení jednotlivých odborných otázek až po dlouhodobější externí podporu.