Článek:

Cizoměnové zálohy na dlouhodobý majetek: I-43 potvrzena Nejvyšším správním soudem

13.04.2022

Michal Proks, Manager |

Na podzim 2020 vydala Národní účetní rada interpretace I-42 a I-43, týkající se cizoměnových pohledávek s opravnou položkou a záloh poskytnutých v cizí měně. Tyto interpretace významně rezonovaly zejména v období loňského jara při sestavování účetních závěrek. Postupy v nich obsažené přinesly průlom do dosavadní praxe, vedly k významným daňovým dopadům a ze strany finanční správy nebylo zřejmé, zda budou akceptovány. V lednu 2022 téma cizoměnových záloh doplnila interpretace I-47, pojednávající o zálohách přijatých. Nyní, s ročním odstupem, již lze využít některých výkladů. Významně k tomu přispěl aktuálně vydaný judikát NSS 4 Afs 170/2021.

V uvedené kauze doměřil finanční úřad společnosti daň z příjmů, neboť při daňové kontrole zjistil, že společnost nepřecenila zálohy na pořízení dlouhodobého majetku, které byly poskytnuty v cizí měně, a v závěrce tak nebyl zaúčtován kurzový výnos. Ačkoli se doměrek týkal roku 2013, ke správním soudům se tato věc dostala až v době, kdy existovala výše uvedená interpretace I-43.

Jak krajský soud, tak i NSS, odmítl argumentaci finanční správy, že zálohy na pořízení dlouhodobého majetku jsou a priori pohledávkami, neboť zde není jistota, že nákup majetku bude realizován, a musí tak být k rozvahovému dni přeceňovány.

Dle NSS je podstatou zálohy na pořízení majetku úhrada části kupní ceny. Přitom kurzové riziko a s ním spojená povinnost přecenění záloh vzniká pouze za předpokladu, že účetní jednotka očekává budoucí peněžní tok. Tedy jen za situace, kdy s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu je pravděpodobné, že záloha bude vrácena. Indikátorem může být prodlení v dodání, spor vedený s dodavatelem apod.

Lze tedy konstatovat, že poskytnuté zálohy - dle našeho názoru nejen na pořízení dlouhodobého majetku, ale i zásob či služeb - nepodléhají až na zmiňované výjimky přecenění a interpretace I-43 je ze strany NSS akceptována. Vyvozujeme, že obdobný závěr platí i u záloh přijatých (I-47), kde je situace zrcadlově opačná.

Mírně stranou stojí cizoměnové pohledávky kryté opravnou položkou. Důvody, proč má přecenění podléhat jen netto hodnota pohledávky (tj. hodnota pohledávky po snížení o opravou položku), jsou popsány v interpretaci I-42. Byť jsou tyto důvody v principu stejné jako u I-43, tj. kurzový rozdíl má být účtován jen u pohledávek, u nichž se předpokládá budoucí úhrada, setkali jsme se s velmi rezervovaným postojem finanční správy k této věci. Zejména v situaci, kdy je k dané pohledávce natvořena pouze účetní opravná položka (typicky u cizoměnových zápůjček). Dle finanční správy bude vždy na poplatníkovi, aby prokázal věrohodné důvody, proč kurzový rozdíl nebyl účtován k celé brutto hodnotě pohledávky.