Daň z příjmů právnických osob v nedávných rozsudcích NSS

 

Jaké praktické závěry přinášejí nové rozsudky NSS pro posuzování daňově uznatelných nákladů a přeshraničních plateb 

Proč při daňové kontrole nemusí stačit faktury a smlouvy a co musí být firma schopna o transakci skutečně prokázat 

Jakou roli hraje průběžné uchovávání kvalitní dokumentace a proč může být obtížné chybějící důkazy doplňovat zpětně 

Judikatura Nejvyššího správního soudu v oblasti daně z příjmů právnických osob přinesla v červnu a červenci 2026 několik rozhodnutí, která stojí za pozornost i z pohledu běžné daňové praxe. Soud se zabýval nejen tradičními otázkami prokazování daňově uznatelných nákladů, ale také okamžikem jejich daňového zohlednění, rozlišením opravy a technického zhodnocení, podmínkami osvobození přeshraničních plateb apod.

Vybrali jsme rozhodnutí NSS, která podle našeho názoru přinášejí zajímavé praktické závěry pro daňové poplatníky.

Oprava, nebo technické zhodnocení nemovitosti

10 Afs 184/2025: Daňový subjekt uplatnil výdaje za materiál a stavební úpravy jednorázově jako náklady na opravu nemovitosti, správce daně je však vyhodnotil jako technické zhodnocení. Při posouzení hrály významnou roli zejména stav nemovitosti před zahájením a po provedení prací, jejich značný rozsah (stavební úpravy byly dvakrát vyšší než hodnota nemovitosti dle znaleckého odhadu) a nové využití objektu jako domu sociálních služeb. NSS potvrdil, že důkazní břemeno ohledně charakteru provedených prací nese daňový subjekt. Samotná výše nákladů přitom není rozhodující; pro jejich posouzení jako opravy je třeba doložit, že práce pouze obnovily původní stav či funkčnost majetku a nevedly k jeho technickému zhodnocení.

Časové zachycení výnosu v návaznosti na rozhodčí nález a prokázání nákladů na reklamu

5 Afs 5/2025: Daňový subjekt v roce 2008 zdanil výnosy ze smluvních sankcí, jejichž právní základ byl následně zpochybněn. Až pravomocný rozhodčí nález z roku 2015 určil neplatnost původních smluv a povinnost vypořádat vzniklé bezdůvodné obohacení. NSS odmítl závěr, že daňové dopady bylo nutné promítnout zpětně do roku 2008, a za rozhodný okamžik považoval rok 2015, kdy nastaly účinky rozhodčího nálezu. Daňově však bylo možné zohlednit pouze částku odpovídající skutečnému ekonomickému vypořádání.

V části týkající se reklamních služeb NSS naopak potvrdil, že samotné prokázání existence reklamy nestačí. Daňový subjekt musí doložit také vazbu plnění na deklarovaného dodavatele, případně prokázat, že tento dodavatel realizaci zajistil prostřednictvím subdodavatele.

Zneužití práva při osvobození dividend

10 Afs 57/2026: Předmětem sporu byly dividendy vyplacené českou společností kyperské mateřské společnosti, které byly následně vloženy jako příplatek mimo základní kapitál do sesterské společnosti. Přestože byly formální podmínky osvobození splněny, NSS potvrdil závěr o zneužití práva. Daňový subjekt podle soudu dostatečně nevysvětlil ekonomický smysl zvolené struktury ani potřebu externího financování (k výstavbě komerčních prostor), zatímco daňová výhoda spočívající v nezdanění dividend byla zřejmá. NSS současně připomněl, že posouzení skutečného vlastníka příjmu a zneužití práva představují samostatné otázky, které nelze směšovat.

Skutečný vlastník licenčních poplatků

21 Afs 45/2025: NSS potvrdil neaplikování snížených sazeb srážkové daně podle smluv o zamezení dvojího zdanění, protože daňový subjekt neprokázal skutečné vlastníky licenčních poplatků hrazených za práva k distribuci a reprodukci televizních programů. Někteří distributoři vystupovali pouze jako „průtokové“ subjekty. NSS připustil, že absence přímého smluvního vztahu mezi plátcem a konečným příjemcem sama o sobě použití smlouvy nevylučuje.

Uplatnění preferenční sazby nebo osvobození je přitom podmíněno tím, že příjemcem licenčního poplatku je jeho skutečný vlastník, který může příjem užívat a požívat ve svůj vlastní ekonomický prospěch.

Zpětné přiznání osvobození licenčních poplatků

2 Afs 140/2022: NSS v návaznosti na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-828/24 významně změnil svou dosavadní judikaturu k žádostem o přiznání osvobození úroků a licenčních poplatků podle § 38nb zákona o daních z příjmů. Česká ani unijní právní úprava podle soudu nestanoví lhůtu pro podání této žádosti ani obecné časové omezení období, za které může být osvobození rozhodnutím přiznáno zpětně. Dříve dovozovaný dvouletý limit proto již neobstojí.

Rozhodnutí podle § 38nb ZDP má ve vztahu k potvrzení podmínek osvobození deklaratorní povahu a může působit i zpětně. Rozhodnutí však zůstává pro plátce závazné a je nezbytnou podmínkou pro faktické uplatnění osvobození.

Prokazování dodávek nehmotných dat

7 Afs 230/2025: Daňový subjekt uplatnil jako daňově uznatelné náklady automatizované dodávky dat (nehmotné aktivum) od zahraničního dodavatele. Přestože bylo nesporné, že společnost vstupní data pro svůj systém potřebovala, podle NSS nebylo prokázáno, že je skutečně získala právě od deklarovaného dodavatele. Daňový subjekt měl následně správci daně faktické poskytnutí plnění doložit s dostatečnou mírou pravděpodobnosti.

Tento požadavek platí i pro nehmotná a automatizovaná plnění – jejich digitální povaha sama o sobě nesnižuje požadavky na prokázání daňově uznatelného nákladu. NSS zároveň připomněl, že nedostatky v dokazování nelze napravovat předkládáním nových důkazů až před správním soudem.

Neprokázané náklady na pronájem strojů a pomocné práce

4 Afs 259/2025: NSS potvrdil neuznání výdajů na pronájem stavebních strojů a pomocné a úklidové práce jako daňových nákladů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Správce daně zpochybnil, zda služby skutečně poskytli deklarovaní dodavatelé – ti neměli vlastní zaměstnance, u části techniky nebylo prokázáno, odkud pocházela, a důkazy i svědecké výpovědi obsahovaly významné rozpory.

NSS uzavřel, že pokud správce daně předloží konkrétní a důvodné pochybnosti, musí daňový subjekt prokázat, že deklarované plnění skutečně proběhlo v tvrzeném rozsahu a způsobem, který uvádí. Samotné faktury, smlouvy či obecná svědecká potvrzení nestačí, pokud další zjištění jejich věrohodnost zpochybňují.

Daňová rezerva na opravy majetku a rezervní účet

21 Afs 271/2025: Daňový subjekt používal účty určené pro ukládání prostředků rezerv také k převodům a platbám nesouvisejícím s tvorbou ani čerpáním rezerv na opravu majetku (tedy také na tzv. provozní účely). NSS potvrdil, že nestačí pouze zachovat zůstatek převyšující výši vytvořených rezerv.

Účet musí být používán výhradně pro prostředky rezerv a ty mohou být čerpány pouze na účel, pro který byla rezerva vytvořena. Porušení této podmínky vedlo k neuznání rezerv jako daňově účinného nákladu.

Co si z rozsudků odnést

Aktuální judikatura NSS opět ukazuje, že při daňovém posouzení transakcí nestačí pouze jejich správné formální zachycení. Klíčová je schopnost prokázat jejich skutečný ekonomický obsah a průběh. Faktury a smlouvy nemusí samy o sobě postačovat, pokud vzniknou důvodné pochybnosti o tom, zda a kým bylo deklarované plnění skutečně poskytnuto.

Rozsudky současně připomínají význam průběžného uchovávání kvalitní dokumentace. Důkazní prostředky je vhodné vytvářet již v době realizace transakce – případné nedostatky může být s odstupem času obtížné napravit.

Z praktického pohledu proto doporučujeme věnovat pozornost nejen samotnému daňovému posouzení transakce, ale také tomu, zda je společnost schopna její průběh a ekonomickou podstatu s dostatečným odstupem přesvědčivě doložit.