Dodání formy podléhá DPH, rozhodl soud

Výrobci, využívající pro svoji produkci různé formy, se často dostávají do konfliktu se svými zákazníky ze států mimo Českou republiku, kteří chtějí výrobní formu vlastnit, ale zároveň si nechtějí formu umístěnou v České republice kupovat s českou daní z přidané hodnoty. Jednoznačné potvrzení, že prodej formy v rámci ČR podléhá DPH správně, dal na konci října Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku označeném C-234/24. 

V projednávaném případě postupoval výrobní závod tak, jak většina firem postupuje. Zákazníkovi z jiného členského státu prodal formu s místní DPH, ale výrobky, které byly prostřednictvím formy vyráběny a odesílány zákazníkovi do jiného členského státu, od DPH osvobozoval. Když si zákazník ze Slovenska požádal o vrácení bulharské daně, kterou zaplatil při nákupu formy, bulharský správce daně vrácení odmítl s tím, že dodání formy je vedlejší plnění k dodávaným dílům, a proto mělo sdílet daňový osud těchto dílů neboli forma měla být fakturována stejně jako výrobky osvobozeně od DPH v režimu dodání zboží do jiného členského státu. Zákazníci, kteří nakupují formy a musí řešit vrácení daně nebo o lokální daň zcela přicházejí, mohou nad tímto názorem bulharského správce daně jásat, protože to je přesně to, co požadují – nakupovat formy bez DPH. Nicméně Soudní dvůr byl jiného názoru než bulharský správce daně.  

Předně soud uvedl, že při absenci fyzického přemístění dotčeného zboží mimo území členského státu nemůže být dodání kvalifikováno jako dodání do jiného členského státu. V dalších bodech rozsudku se zabýval otázkou, zda je forma vedlejším plněním k na ní vyráběným dílům. Skutečnost, že existuje určitá souvislost mezi plněními, neboť forma je nezbytná k výrobě součástek, neznamená, že je třeba považovat formu a součástky za jediné plnění, a tudíž za nerozdělitelná plnění. Kromě toho fakt, že forma není určena k výrobě jediného dílu nebo jediné sady dílů, ale k použití pro sériovou výrobu těchto dílů nebo součástek, může pomoci prokázat, že dodání formy není tak úzce spojeno s konkrétním dodáním dílů, že by muselo být považováno za plnění, které s tímto konkrétním dodáním dílů objektivně tvoří jediné nerozdělitelné hospodářské plnění. 

Jako další argument soud uvedl, že pokud koupě formy, která je nezbytná pro výrobu zboží a je dána k dispozici dodavateli tohoto zboží, poskytuje svému pořizovateli jistotu, která mu umožňuje zabezpečit jeho postavení vůči tomuto dodavateli, zejména v případě platební neschopnosti tohoto dodavatele, nebo také umožňuje tomuto pořizovateli toto vybavení převést nebo přemístit v případě, že to vyžaduje výrobní proces, taková okolnost je silnou indicií o tom, že dodání uvedeného vybavení je pro tohoto pořizovatele samo o sobě cílem, a tudíž by nemělo být považováno za doplňkové k dodání dílů vyrobených pomocí tohoto vybavení, této formy.  

Jak argumentace soudu ukazuje, závěr nemohl být jiný, než že dodání formy pro sériovou výrobu je samostatné dodání v rámci státu, kde k němu dochází, a proto musí podléhat dani tohoto státu. Kupující registrovaný k DPH v jiném členském státě si pak může požádat o vrácení zaplacené daně. Jednoznačnou oporu pro to má v tomto popisovaném rozsudku. Stejně jako ji má dodavatel, který rozsudek může použít jako argument, proč dodání formy musí zatížit daní z přidané hodnoty.