Švarcsystém – dispečer dopravy, vedoucí oddělení dopravy

Inspektorát práce i Nejvyšší správní soud znovu potvrdily, že tzv. švarcsystém se netýká pouze dělnických profesí, ale může se objevit i u vysoce kvalifikovaných pozic. V rozhodnutí byla za nelegální práci uznána spolupráce dispečerky a vedoucího oddělení dopravy, kteří vykonávali činnost na základě obchodních smluv, přestože fakticky šlo o vztah zaměstnance a zaměstnavatele. 

V předmětné věci inspektorát kontrolou zjistil zaměstnávání živnostníků za situace, kdy jedna pracovnice vykonávala pro kontrolovanou osobu pracovní činnost dispečerky dopravy na základě smlouvy o poskytování přepravních služeb a jeden pracovník vykonával pro kontrolovanou osobu práci vedoucího oddělení dopravy na základě příkazní smlouvy. Inspektorát shledal při kontrole v pracovní činnosti obou dotyčných fyzických osob kumulativní naplnění všech znaků závislé práce ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákoníku práce a uzavřené obchodní smlouvy vyhodnotil jako simulovaná právní jednání, jejichž pravým účelem bylo zastřít skutečný stav věci odpovídající vztahu zaměstnavatele a zaměstnance. V dané kauze byla udělena pokuta 445.000 Kč. 

Rozhodujícím aspektem při právní kvalifikaci zmíněného případu byla podle správního uvážení inspektorátu míra začlenění obou dotyčných pracovníků do organizační struktury „zaměstnavatele“. V případě pracovnice, která vykonávala práci dispečerky dopravy, tato zcela standardně a na každodenní bázi spolupracovala s ostatními odděleními zaměstnavatele, jejichž požadavky na zajištění dopravy vyřizovala. U pracovníka vystupujícího v pozici vedoucího oddělení dopravy tento organizoval, řídil a kontroloval práci jemu podřízených zaměstnanců, ačkoliv sám formálně zaměstnancem nebyl, když jeho postavení bylo v rámci společnosti pouze fakticky respektováno. Z výše popsaných informací tak vyplývá, že na nelegální práci ve formě švarcsystému lze narazit i u takových pozic, u nichž je vyžadována značná kvalifikace. 

Nejvyšší správní soud souhlasil například s krajským soudem s tím, že správní orgány shledaly několik okolností, které ve svém souhrnu přesvědčivě svědčí o existenci vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi stěžovatelkou a oběma osobami.  Pro závěr o závislé práci je také zásadní, že práci z velké části prováděla v prostorách stěžovatelky, kde měla k dispozici kancelář s běžným vybavením. Měla také vizitky poukazující na pracovní zařazení u stěžovatelky v oddělení dopravy s e-mailovou adresou s doménou žalobkyně. I dle Nejvyššího správního soudu tyto skutečnosti prokazují, že dotyčná byla začleněna do podniku stěžovatelky, což je další ze znaků pro posouzení skutečného druhu smluvního poměru. 

Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem i ohledně hodnocení povahy práce. Vztah nadřízenosti a podřízenosti byl dán již hospodářskou závislostí na stěžovatelce. Pro dotyčného šlo v relevantním období o jediný zdroj příjmů. Dotyčný byl nicméně také začleněn do organizační struktury stěžovatelky. Pracovníci stěžovatelky jej vnímali jako svého nadřízeného. 

I s ohledem na další argumenty Nejvyššího správního soudu byla kasační stížnost společnosti zamítnuta a pokuta kontrolou udělená potvrzena.