Co hrozí firmám? 

 

Jak rozpoznat hranici mezi legálním outsourcingem a zastřeným zprostředkováním zaměstnání a proč samotná smlouva o dílo nestačí

Jaké sankce hrozí firmám již dnes a jak by navrhovaná trestní úprava mohla rozšířit odpovědnost dodavatelů, objednatelů i jejich managementu

Proč by firmy měly prověřit skutečné fungování dodavatelských vztahů a jakými opatřeními mohou snížit riziko postihu

 

Stav legislativního procesu k 9. listopadu 2026: návrh se nachází ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně a dosud nebyl schválen (Garanční výbor dne 3. listopadu doporučil návrh schválit).

Zastřené zprostředkování zaměstnání je již několik let jednou z oblastí, na které se inspektoráty práce při kontrolách zaměstnavatelů intenzivně zaměřují. Za nelegální pronájem pracovní síly dnes hrozí pokuty až do výše 10 milionů Kč, zákaz činnosti a další omezení podnikání.

Nyní se navíc připravuje další významné zpřísnění právní úpravy. Poslanecký pozměňovací návrh počítá se zavedením samostatného trestného činu zastřeného zprostředkování zaměstnání, za který by v závažnějších případech hrozilo až osm let odnětí svobody. Trestní odpovědnost přitom může dopadnout nejen na dodavatele pracovní síly, ale také na společnosti, které jejich služby využívají.

Kde leží hranice mezi legálním outsourcingem a zastřeným zprostředkováním zaměstnání? V článku shrnujeme, podle čeho se tyto modely rozlišují, jaké sankce firmám hrozí již dnes a co by přinesla navrhovaná trestní úprava. Přidáváme také praktická doporučení, na co se při prověřování dodavatelských vztahů zaměřit.

Kdy se z outsourcingu stává zastřené zprostředkování zaměstnání?

Využívání externích dodavatelů je běžnou součástí podnikání. Společnosti tímto způsobem zajišťují například výrobní, logistické, úklidové či jiné provozní činnosti a samotný outsourcing samozřejmě není ničím nezákonným. Problém však nastává v okamžiku, kdy dodavatel ve skutečnosti neposkytuje sjednanou službu či dílo, ale pouze pracovní sílu.

Zákon o zaměstnanosti definuje zastřené zprostředkování zaměstnání jako činnost spočívající v pronájmu pracovní síly jiné osobě, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání.

Typicky jde o situaci, kdy společnost uzavře s dodavatelem smlouvu o dílo nebo o poskytování služeb, avšak zaměstnanci dodavatele fakticky pracují jako zaměstnanci objednatele – plní pokyny jeho vedoucích zaměstnanců, pracují v jeho provozu a zpravidla i s jeho vybavením.

Takový model svým fungováním připomíná agenturní zaměstnávání. To však podléhá zvláštní právní regulaci a mohou jej za zákonem stanovených podmínek vykonávat pouze agentury práce s příslušným povolením. Následující tabulka ozřejmuje rozdíly mezi regulovaným agenturním zaměstnáváním a běžným outsourcingem.
Hranice mezi legálním outsourcingem a zastřeným zprostředkováním zaměstnání přitom nemusí být vždy zřejmá.

Samotné označení smlouvy jako smlouvy o dílo není rozhodující: podle skutečného fungování spolupráce může jít o legální outsourcing, ale také o zastřené zprostředkování zaměstnání.

Tím, že smlouva o dílo je velmi flexibilním smluvním typem, jednotlivé okolnosti samy o sobě neurčují právní povahu vztahu. Například využívání strojů objednatele nebo fakturace podle odpracovaných hodin nemusí automaticky znamenat zastřené zprostředkování zaměstnání. Rozhodující je skutečný charakter spolupráce.

To ve své judikatuře zdůrazňuje i Nejvyšší správní soud. Zásadní je především otázka, zda dodavatel skutečně zajišťuje samostatné plnění na vlastní odpovědnost, nebo zda se jeho činnost omezuje na poskytování zaměstnanců, jejichž práci řídí objednatel.

Judikatura přitom pracuje s celou řadou okolností, které je nutné hodnotit ve vzájemných souvislostech.
Pozn.: Kritéria představují shrnutí soudní praxe, nikoli uzavřený seznam znaků nebo jejich pevnou hierarchii.

Tyto principy přitom velmi dobře ilustruje rozsudek NSS, který se zabýval poskytováním manipulačních prací v provozu obchodního řetězce Penny Market.

Přestože měl dodavatel uzavřenou smlouvu o dílo a disponoval koordinátorem vlastních zaměstnanců, soud dospěl k závěru, že skutečným obsahem spolupráce bylo poskytování pracovní síly. Rozhodující bylo zejména to, že rozsah každodenní práce určoval objednatel prostřednictvím svých směnových mistrů a zaměstnanci dodavatele nevytvářeli samostatné, odlišitelné dílo, ale pouze doplňovali pracovní sílu objednatele.

Za zastřené zprostředkování zaměstnání dnes hrozí pokuty v milionech

Prvním významným mezníkem ve vývoji právní úpravy byl 2. srpen 2021, kdy nabyla účinnosti novela zákona o zaměstnanosti, která umožnila postihovat nejen samotné zastřené zprostředkování zaměstnání, ale také jeho umožnění. Odpovědnost se tak rozšířila i na objednatele, tedy společnosti, které pracovní sílu tímto způsobem využívají.

Podle současné právní úpravy může být právnické osobě či podnikající fyzické osobě za zastřené zprostředkování zaměstnání nebo jeho umožnění uložena pokuta od 50 tisíc Kč až do výše 10 milionů Kč. Vedle pokuty může od roku 2025 navíc přicházet v úvahu také zákaz činnosti až na dva roky či zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Výše sankcí přitom není zanedbatelná ani v praxi. Podle roční souhrnné zprávy Státního úřadu inspekce práce za rok 2025 bylo za zastřené zprostředkování zaměstnání a jeho umožnění uloženo celkem 253 pokut v souhrnné výši přes 172 milionů Kč. Z toho 95 pokut v celkové výši přibližně 89 milionů Kč připadalo právě na umožnění zastřeného zprostředkování zaměstnání.

Problematické dodavatelské modely mohou být současně předmětem daňových kontrol. Vedle pracovněprávních sankcí tak mohou vzniknout také daňová rizika, například zpochybnění nároku na odpočet DPH nebo doměření povinností souvisejících se závislou činností.

Je tedy zřejmé, že odpovědnost již dávno nedopadá pouze na nelegální poskytovatele pracovní síly, ale představuje významné riziko také pro jejich obchodní partnery.

Nově má hrozit i trestní odpovědnost

Dosavadní přestupkový postih má nyní doplnit také trestní odpovědnost. Její zavedení obsahuje poslanecký pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině ve vztahu k novele trestního zákoníku, nyní projednávané jako sněmovní tisk č. 213.

Z pohledu podnikatelů je nejvýznamnější skutečnost, že navrhovaná trestní odpovědnost nemá dopadat pouze na společnosti poskytující pracovní sílu, ale také na ty, které výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní.

V závislosti na konkrétních okolnostech a splnění podmínek trestní odpovědnosti tak mohou být ohroženi rovněž odpovědní manažeři a členové statutárních orgánů objednatele, případně samotná právnická osoba.

Návrh konkrétně počítá s vložením nového trestného činu podle § 250a do trestního zákoníku, který by umožňoval trestně postihovat zastřené zprostředkování zaměstnání ve větším rozsahu, jakož i umožnění výkonu zastřeného zprostředkování zaměstnání v rámci podnikatelské činnosti.

Znak skutkové podstaty trestného činu „ve větším rozsahu“ návrh nicméně blíže nevymezuje.

Odborná literatura k obdobným znakům trestných činů v § 342 a § 251 (Neoprávněné podnikání) a § 342 (Neoprávněné zaměstnávání cizinců) trestního zákoníku vychází primárně z výsledků provozované činnosti, množství zaměstnaných osob, délky jejich zaměstnání, formy a četnosti náboru zaměstnanců, ale i výše dosaženého zisku. Klasickou hranici škody většího rozsahu s hranicí 100 tisíc Kč vyplývající z § 138 trestního zákoníku proto nelze považovat za automatické kritérium trestnosti a konkrétní výklad navržené úpravy – nezmění-li se – bude záležet na aplikační praxi.

Navrhované trestní sazby shrnuje následující tabulka.

Přísnější postih u cizinců a nové možnosti vyšetřování

Pozměňovací návrh se však neomezuje pouze na zavedení nového trestného činu. Současně rozšiřuje skutkovou podstatu neoprávněného zaměstnávání cizinců podle § 342 trestního zákoníku výslovně i na zastřené zprostředkování zaměstnání a jeho umožnění.

Bude tak mířit na případy, kdy je tímto způsobem zajišťována práce cizinců neoprávněně pobývajících na území České republiky nebo cizinců bez potřebného oprávnění k zaměstnání. Zde by v nejzávažnějších případech hrozil trest až deset let odnětí svobody.

Návrh dále rozšiřuje možnosti orgánů činných v trestním řízení při odhalování této trestné činnosti. V případech zastřeného zprostředkování zaměstnání spáchaného členem organizované skupiny má být například možné za zákonem stanovených podmínek využít odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Rozšířit se mají také možnosti poskytování informací mezi Policií České republiky, finanční správou a orgány inspekce práce.

Cílem navrhovaných změn je podle odůvodnění účinnější boj proti organizovaným strukturám, které prostřednictvím nelegálního zaměstnávání dosahují vysokých zisků a obcházejí zákonné povinnosti.

Co by měly firmy udělat již nyní?

Základem je kritické posouzení toho, zda dodavatel skutečně samostatně zajišťuje sjednané plnění, nebo pouze poskytuje pracovní sílu. Tomu by mělo odpovídat nejen smluvní nastavení spolupráce, ale především její skutečné fungování.

Samotná úprava uzavíraných smluv však problém nevyřeší. Pokud bude spolupráce nadále fakticky fungovat jako pronájem pracovní síly, ani podrobně vypracovaná smlouva o dílo riziko hodnocení plnění jako zastřeného zprostředkování zaměstnání neodstraní.

V některých případech proto může být nezbytné změnit samotnou organizaci práce, posílit samostatnost dodavatele nebo dosavadní model spolupráce nahradit jiným zákonným řešením, například využitím řádně licencované agentury práce či přímým zaměstnáváním pracovníků.

Pokud dodavatel vystupuje jako agentura práce, je vhodné ověřit existenci a rozsah jeho povolení v evidenci agentur práce.

Výše uvedené změny přitom není dobré podcenit. Připravovaná trestní úprava představuje další významné zpřísnění postihu zastřeného zprostředkování zaměstnání. Vzhledem k tomu, že vysoké sankce již dnes dopadají na obě strany dodavatelského vztahu, neměly by společnosti s prověřením svých obchodních vztahů čekat až na dokončení legislativního procesu.