Článek:

Limit úroku z prodlení, o kterém nikdo nevěděl

12.05.2022

Vít Křivánek, Partner, Head of Tax Litigation |

Úrok z prodlení, příslušenství daně, zákonná sankce postihující všechny, kteří svou daňovou povinnost nesplní včas. Úrok z prodlení hraje svou neoddiskutovatelnou roli rovněž v případě dodatečného doměření daně správcem daně. Doba prodlení se totiž počítá od tzv. původního dne splatnosti daně, tj. ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za dané zdaňovací období, za které správce daně dan doměřuje. Názorně bude daňový subjekt u doměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2013 v prodlení od 25. února 2013, a to až do okamžiku, kdy dlužný doměrek uhradí.

Doba prodlení může v běžné situaci přesáhnout i šest či sedm let. Je to dáno tím, kdy a jak dlouho správce daně provádí daňovou kontrolu. Zpravidla zahájí daňovou kontrolu před uplynutím tří let od konce daného zdaňovacího období, kontrolu vede dva až tři roky. Následně daňový subjekt pokračuje odvoláním proti rozhodnutí o doměření daně, a až teprve poté ve většině případů přichází na řadu úhrada dlužného doměrku.

Výše úroku z prodlení, navázána rovněž na vývoj repo sazby, od roku 2011, tj. od účinnosti daňového řádu, doznala v zásadě pouze jednu parametrickou změnu, a to počínaje rokem 2021 se výše úroku snížila ze 14 % na 8 %.

Správce daně až donedávna vycházel z výše uvedených předpokladů, tj. pro výpočet úroku z prodlení určil délku prodlení a uplatnil patřičnou procentuální výši úroku. Jak se však ukázalo, u daní, jejichž původní den splatnosti připadl do období do 31. 12. 2014 tak správce daně měl zohlednit ještě jeden parametr – limitaci maximální délky prodlení.

V roce 2021 se Nejvyšší správní soud (rozsudkem sp. zn. 7 Afs 351/2019) zabýval mimo jiné právě tím, zda u daní, jejichž lhůta pro podání přiznání uplynula před koncem roku 2014 (tj. např. daň z příjmů za roky 2013 a starší, DPH za období listopad 2014 a starší), má být úrok z prodlení „zastropován“ dle tehdy platného zákona (§ 252 odst. 2 daňového řádu) maximální délkou prodlení 5 let. Dospěl přitom k závěru, že není právního důvodu, aby se na úrok z prodlení vztahující se k těmto daním předmětný limit nevztáhnul.

Drobným historickým doplněním lze dodat, že ten samý limit prodlení obsahoval i zákon o správě daní a poplatků platný a účinný do 31. 12. 2010 (předchůdce daňového řádu).

Je až skoro s podivem, že se na zákonné „zastropování“ úroku z prodlení „přišlo“ až v roce 2021. Kdyby se Nejvyšší správní soud touto otázkou nezabýval, pravděpodobně by se o tomto limitu, který platil pouze do 31. 12. 2014 (novelou k 1. 1. 2015 byla tato část zákona vypuštěna), nikdy nikdo nedozvěděl.

Má pro nás závěr Nejvyššího správního soudu nějaký pozitivní dopad, když se jedná o tak stará zdaňovací období? Může mít. Stále jsou v dnešní době v běhu řízení o těchto daních (byť např. ve fázi před správním soudem). Lhůta, po kterou je možné s výší úroků ještě něco dělat, je poměrně dlouhá (6 let).

Pakliže patříte mezi ty, kterým správce daně doměřil daň za některé z výše zmíněných zdaňovacích období, a délka prodlení činila více než 5 let, stále existuje reálná šance snížit výslednou výši úroku, a to třeba i o statisíce korun.