arrow_upward

Neuvedení poznámky „daň odvede zákazník“ na dokladu vystaveném prostřední osobou v rámci trojstranného obchodu

V průběhu fungování zákona o dani z přidané hodnoty jsme si zvykli na situaci, kdy nesplnění povinností souvisejících s vystavováním daňových dokladů není bráno za příliš závažné porušení zákona. Zřejmě nastává doba, kdy nás rozsudky Soudního dvora Evropské unie (SDEU) mohou vyvést z bohorovného přístupu k těmto povinnostem.

Příkladem může být rozsudek C 247/21 ze dne 8. prosince 2022 ve věci obchodní korporace Luxury Trust Automobil, kdy dal SDEU najevo, že náležitosti daňového dokladu definované ve Směrnici nejsou pouze jakýsi formální požadavek, ale že je považuje za požadavek, jehož nesplnění může mít citelné důsledky pro plátce daně.

SDEU v citovaném rozsudku řešil trojstranný obchod a posuzoval, zda může prostřední osoba uplatnit osvobození od daně v případě, kdy neuvede na daňovém dokladu poznámku „daň platí zákazník“.

SDEU v rozsudku uvedl, že pokud prostřední osoba v rámci trojstranného obchodu vystaví konečnému pořizovateli daňový doklad, který neobsahuje poznámku „daň platí zákazník“, je považována za osobu povinnou odvést daň ve státě, který jí přidělil DIČ, jenž poskytla pro účely pořízení zboží svému dodavateli.

Jinými slovy SDEU řekl, že v rámci režimu použitelného na trojstranné obchody nemůže prostřední osoba nahradit poznámku „daň odvede zákazník“ jinou poznámkou, neboť čl. 226 bod 11a DPH směrnice výslovně vyžaduje uvedení této poznámky. Smyslem poznámek, které musí obsahovat daňový doklad, je informovat příjemce zboží o právní kvalifikaci plnění uskutečněného vystavovatelem dokladu. Tento cíl musí být respektován tím spíše, má-li tento vystavitel za to, že není povinen odvést DPH on, ale příjemce plnění.

V praxi to znamená, že prostřední osoba pořídila zboží z jiného členského státu a současně si ho nechala přepravit do státu odlišného od své registrace. Může se jednat například o situaci, kdy český plátce daně pořídí zboží v Rakousku (od tamního plátce daně) a přímo ho nechá dopravit na Slovensko ke svému zákazníkovi, který je na Slovensku registrován k DPH. Pokud český plátce daně nesplní podmínky pro trojstranný obchod, je povinen přiznat daň v tuzemsku. Současně není oprávněn uplatnit odpočet daně.

Na závěr bych se chtěl zastavit u znění českého zákona o DPH (dále i „ZDPH“). V ust. § 17 tohoto zákona je uvedeno, že prostřední osoba je povinna vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. Evidentně českému ZDPH postačuje jakékoliv sdělení o existenci třístranného obchodu. Pokud tuzemský plátce daně, v postavení prostřední osoby, uvádí na daňové doklady sdělení o třístranném obchodu místo poznámky „daň platí zákazník“, mám za to, že nemůže být trestán ztrátou osvobození od daně, jak uvádí citovaný rozsudek SDEU.

Nicméně, abychom se vyhnuli sporům s finanční správou, lze klientům doporučit, aby si zkontrolovali, jaké mají na vystavených dokladech v případě trojstranných obchodů sdělení. A pokud na nich nemají oznámení, že „daň platí zákazník“, je třeba je neprodleně na doklady doplnit.