Informace Generálního finančního ředitelství k pokynům k převodním cenám v oblasti finančních transakcí

Dne 4. 8. 2021 vydalo Generální finanční ředitelství dokument informující stručně o obsahu Pokynů k převodním cenám v oblasti finančních transakcí, které byly zveřejněny na stránkách OECD již na jaře roku 2020 (dále jen “Pokyny OECD k finančním transakcím“). Překlad pokynů do českého jazyka je přílohou vydané Informace.

Informaci vydanou v čase prázdnin a dovolených považujeme za důležitou, neboť potvrzuje již dříve zveřejněný záměr Finanční správy zaměřit při kontrolách převodních cen pozornost na skutečnou podstatu finančních transakcí a podmínek, za kterých jsou tyto transakce realizovány.

Upřednostnění podstaty transakce nad formálním smluvním ujednáním je přístupem, který Finanční správa v rámci daňových kontrol převodních cen obecně dlouhodobě uplatňuje u jakékoliv jiné  transakce ve skupině, avšak v případě finančních transakcí až do nedávna Směrnice OECD  o převodních cenách neobsahovala žádná konkrétní doporučení, jimiž by se jak daňoví poplatníci, tak daňové správy při stanovení a kontrole cen finančních transakcí, mohly řídit a které by napomohly předcházet sporům v dané oblasti.

Pokyny OECD k finančním transakcím definují několik naprosto zásadních kategorií finančních transakcí, kterými jsou vnitroskupinové úvěry, cash-poolig, hedging a finanční záruky, přičemž u každé z nich detailně řeší okolnosti, za jakých byla stanovena cena.

Jako velmi častý příklad finanční transakce ve skupině lze uvést vnitroskupinový úvěr. Lze předpokládat, že nezávislý věřitel by si ještě před poskytnutím finančních prostředků nejprve ověřil riziko platební neschopnosti dlužníka. Na trhu je v současné době celá řada nabídek komerčních databází obsahujících nástroje, které jsou schopny za pomoci matematického modelu a na základě finančních údajů ze zveřejněných účetních závěrek stanovit tzv. rating. Rating dlužníka je jedním z několika kritérií srovnatelnosti, který by měl být zohledněn při stanovení tržně obvyklé vnitroskupinové úrokové sazby. Považujeme za důležité připomenout, že rating dlužníka může být významně ovlivněn schopností lokálního managementu vykonávat kontrolní a řídící funkce související s využitím poskytnutých prostředků, pokud kontrolu a řízení nad činností lokální společnosti převzala ovládající osoba. 

Výše úrokové sazby u vnitroskupinového úvěru by se v ideálním případě měla nacházet v rozpětí úrokových sazeb úvěrů poskytnutých nezávislým dlužníkům za srovnatelných podmínek. Pod pojmem srovnatelné podmínky je zahrnuta např.  splatnost úvěru, podřízenost, zajištění, výše poskytnuté částky apod. K nalezení údajů o srovnatelných úrokových sazbách úvěrů poskytnutých nezávislým dlužníkům, za výše uvedených srovnatelných okolností (tzv. metoda CUP), je zpravidla zapotřebí využít placené komerční databáze obsahující potřebná data. Informace GFŘ kromě metody CUP připouští možnost využití metod založených na nákladech financování či metod ekonomického modelování.  Zde je možné využít služeb znalecké kanceláře. V rámci přípravy dokumentace převodních cen by měla být respektována zásada vyváženosti nákladů vynaložených na zdokumentování transakce vzhledem k její významnosti.

Co se týče průběhu daňové kontroly zaměřené na finanční transakce, v praxi se lze setkat s přístupem, kdy ze strany Finanční správy jsou detailnímu zkoumání podrobeny zejména okolnosti finančních transakcí formálně podložených smluvním vztahem nesoucím definiční znaky úvěru, jehož smluvní podmínky týkající se splatnosti či výše a četnosti splátek nejsou ve skutečnosti naplňovány a u kterého není prováděna kontrola rizika platební neschopnosti dlužníka. Následně by pak mohlo být využito možnosti předčasného zesplatnění úvěru v okamžiku nesplnění ukazatelů, které jsou běžně podrobeny kontrole v případě úvěru poskytnutého mezi nespojenými osobami.

V případě zahraničních daňových správ není výjimkou situace, kdy na základě daňové kontroly je překlasifikována na skrytou výplatu dividendy část úroků souvisejících s úvěrem poskytnutým českou mateřskou společností ve prospěch zahraniční dceřiné společnosti a následně je z daňově neuznaných úrokových nákladů doměřena daň. V takovýchto případech vyvstává otázka, jakým způsobem a zda vůbec lze dosáhnout takového řešení, kdy překlasifikace úroků bude akceptována českou daňovou správou tak, aby nedošlo ke dvojímu zdanění částky, která již na české straně byla zdanitelným výnosem. Považujeme za důležité připomenout, že od 15. 9. 2020 nabyl účinnosti Zákon o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů v Evropské unii, jenž by měl harmonizovat postup obou daňových správ při řešení takovýchto případů.

Finanční transakce představují samostatnou kategorii transakcí se spojenými osobami, u které mají velký význam souvislosti, za kterých k realizaci transakce dochází.  Naše dosavadní zkušenosti z daňových kontrol nasvědčují, že k tomu, aby bylo možné správně definovat kategorii, do které posuzovaná finanční transakce skutečně patří a prokázat skutečná rizika spojená s transakcí na straně věřitele či ručitele, je nezbytné popsat a vysvětlit základní principy finanční strategie skupiny, jakožto celku. Finanční strategie skupiny by měla být popsána v části dokumentace převodních cen označované jako MASTERFILE.